7.A
Projekt Pravěk ve výtvarné výchově a českém jazyku
V pátek 12. 10. jsme ve všech předmětech měli hodiny pravěku. V matematice jsme luštili křížovku a počítali příklady, podle kterých jsme doplňovali písmena. Vše se týkalo pravěku. V dějepise jsme si povídali o prvních pravěkých umělcích a ve výtvarné výchově jsme sami byli pravěkými umělci. Kreslili jsme nástěnné malby, ale na papír. Tématem byl lov. V českém jazyce jsme luštili slova z vět. Slova byla opět spojená s pravěkem Nakonec jsme v pondělí k obrázku z výtvarky psali příběh, který jsme pak před třídou přečetli. Bylo to fakt SUPER!
Nešťastná příhoda - Sarah
Jednou byl hezký den. Celá tlupa se probouzela.
Byl krásný slunný den a já s mým nejlepším kamarádem jsme šli na snídani. Bylo maso z bizona. Moje mamka má na maso z bizona alergii, ale my jsme nic jiného neměli. Pomalu nám docházely zásoby. Najednou jsem uslyšela šamana. Křičel: „Apačahu!“ Zjistila jsem, že v dáli vidí stádo mamutů. Tlupa se vybavila a rychle jsme běželi, neboť moje mamka měla větší a větší hlad. Běželi jsme a běželi, dorazili jsme k nim a náčelník zašeptal: „Tiše, ať je nevyplašíme.“ Obešli jsme si je kolem dokola. Zamířili jsme se na největší samičku. Vyšli jsme a zaútočili. Vidím, jak samice zaútočila na mého kamaráda a já křičela: „Pozor KingKongu!“ Kingkong se otočil a než stihl utéct, samice ho zašlápla. Já se jenom dívám a nic nevnímám. Strašně se naštvu a rozběhnu se proti mamutovi. Zapíchnu mu do krku oštěp. Jenom vidím, jak mamut padá na zem. Snažím se mu pomoct, ale marně. S brekem si kleknu. Tlupa se ke mně rozběhne a raduje se. „Hip hip hurá! Sláva Mačovi!“ Tlupa začne porcovat mamuta. Těžce, ale sláva, dotáhli jsme mamuta. Dali jsme maso mámě a celá tlupa byla spokojená.
Objev - Róza P.
Dnes jsme se šli projít k lesu, abychom se ujistili, že na nás nečíhá žádné nebezpečí. Když jsme se procházeli loukou, někdo si všiml, že tady leží mršina a kolem ní lvi a tygři. Raději jsme tedy šli jinudy. Byla to úplně nová krajina a na ní byla nějaká zvířata. Byli tam bizoni, koně, ale všimli jsme si zvířete, které jsme dosud neznali. Rozhodli jsme se tedy, že ho ulovíme. Číhali jsme na něj velmi dlouho v křoví u lesa a čekali, až se přiblíží. Táta chtěl vyběhnout, ale nakonec jsme ho přesvědčili, ať zůstane. Byl večer, slunce už skoro zapadlo za obzorem, když tu náhle se neznámý objekt přiblížil. Hodili jsme po něm oštěpy, vystřelili po zvířeti šíp a čekali, co se bude dít. Zvíře neuprchlo a to nám přišlo divné. Všimli jsme si, že se zaklínilo ve větvích. Byla to pro nás výhoda, a tak jsme vyrazili a zvíře dobili. „Má celkem výdrž,“ řekl mi táta, když jsme ho dobili. „Ale teď musíme rychle vzít to, co potřebujeme, protože víme, že vlci a tygři hodovali opodál.“ Vzali jsme maso, kožešinu a parohy a vrátili se domů. Babička nám řekla, že se zvíře jmenuje sob a začala nám o něm vyprávět příběh.
Konečně jídlo - Darča
Konečně ráno. Naše tlupa jde zase na lov. Už dlouho chodíme denně lovit a taky jsme často nic nechytili, protože máme nové a nešikovné lovce. Ale snaží se. A já jdu konečně také! Svěřili mi jen oštěp a prý ať se učím.
Po dlouhé době jsme objevili stádo srn, jak putují na jih. Zablokovali jsme je a teď jsme začali lovit. Brácha měl luk a zaútočil na dospělou srnu. A já jsem jí bránila, aby neutekla. Další také začal střílet. Potom vykrvácela. Hned mě poslali pro zbytek tlupy.
Přišli a začali jsme porcovat. Ta srna byla větší, než jsme si mysleli. Masa bylo tolik, abychom tím nakrmili celou tlupu, a ještě zbylo na další den.
Zabití bizona - Michal (na obrázek Lindy)
Dnešní ráno se nevyvíjelo dobře, protože jeden kluk z naší skupiny vyprovokoval lva, a tak jsme toho lva zabili, potom se nic nedělo. Kvečeru u naší jeskyně stál bizon. Velitel naší skupiny oznámil: „Před naší jeskyní stojí bizon!“ A tak jsme si vzali naše zbraně – luky, šípy, oštěpy a zaútočili jsme. Můj šíp se trefil do hřbetu bizona. Snažil se bránit, ale časem vykrvácel. Jeho jídlo nám vydrželo na jeden týden. Namalovali jsme to na zeď a všichni jsme byli rádi, že jsme ulovili bizona.
Můj první úlovek - Venda
Dnes ráno jsem se probudil, byl krásný den a já si vzpomněl, že máma má narozeniny. Napadlo mě, že bych mohl zkusit něco ulovit. Šel jsem, ze začátku to vůbec nevypadalo nadějně. Potkal jsem chlupatého nosorožce, naštěstí jsem mu utekl. Potom jsem na louce potkal stádo jelenů, tak jsem se schoval za keř a řekl si, že chvíli počkám a až bude vhodná chvíle, vystřelím. Všimla si mě však vůdčí samice jelena a všichni se rozutekli pryč. Hledal jsem dál a asi po čtvrt hodině jsem objevil to stádo znovu. Rozhodl jsem se jednat hned, ale jeleni se zase rozutekli. Já to přesto nevzdával a najednou jsem si všiml, že dva opozdilci zůstali na louce. Jeden z nich utekl, ale druhého se mi podařilo zahnat do lesa, kde se parohy zaklínil o větve stromu a já vystřelil šíp. Měl jsem velkou radost. Vzal jsem jelena na záda a spěchal domů. Máma byla ráda, že už jsem doma a jak viděla, že nesu na zádech jelena, hned se začala vyptávat. Já ji pověděl o tom, jak jsem potkal nosorožce a ulovil jelena. Máma na mě byla moc hrdá a celá rodina jsme se moc dobře najedli.
